Skupinová analýza
Skupinová analýza je spojená se jménem S. H. Foulkese a představuje jak psychoterapeutickou metodu, tak teoretickou koncepci pro porozumění člověku skrze jeho společenské bytí, včetně jeho společenského nevědomí.
Lidská skupina není pouhým mechanickým součtem členů, je novou kvalitou, samostatným sociálním subjektem. Každý člen je setrvale nucen hledat rovnováhu mezi dostředivým puzením skupiny a vlastní sebezáchovou, a každý člen si na tomto dramatu opakuje a opravuje svůj vzorec chování, svou roli, přinesenou ze zkušeností skupin předchozích (především z rodiny).
Jeho procesy intrapsychické i interpersonální se manifestují a ošetřují v síti vztahů mezi členy skupiny. Skupina tedy funguje jako hlavní terapeutický prostředek.
Základní pojmy skupinové analýzy
Podstatou dynamické administrace je průběžná pozornost, kterou průvodce věnuje všem detailům kolem skupinového settingu. Obecně zahrnuje aktivity průvodce, zaměřené na vytvoření skupiny a na její udržení v optimálním funkčním stavu.
K aktivitám průvodce, které vytváří skupinově analytickou situaci, patří výběr členů skupiny, sestavení skupiny jako celku, vytvoření sociální situace vlastní terapie. Činnosti zaměřené na udržení skupiny v optimálním stavu zahrnují strukturování skupiny v čase a prostoru (například určení časových hranic skupiny, uspořádání a udržování stálosti prostoru skupinové místnosti), definování a střežení externí hranice skupinové situace. To zahrnuje zapracování veškeré komunikace, která proběhla mimo skupinu, zpět do skupiny, a její využití v terapeutickém procesu. Jde o kontakty mezi členy skupiny mimo skupinová sezení, kontakty členů skupiny s průvodcem mimo sezení, kontakty průvodce s příbuznými členů či kontakty průvodce s dalšími profesionály. Dalším aspektem střežení vnější hranice skupinové situace je zabezpečování hranic mezi skupinou a institucí, ve které se skupina odehrává.
Matrix je základní mentální nastavení, které sdílíme se všemi lidmi, přičemž specifičtěji ho sdílíme s těmi, kteří pocházejí ze stejné kultury nebo mluví stejným jazykem. Pojem matrix se do značné míry překrývá s pojmem síť (network). Foulkes přirovnával zapojení člověka ve skupině k zapojení neuronu v mozku. Jinou organickou analogií může být děloha, kde matrix představuje prostředí, v němž se vyvíjejí, tvoří a rozvíjejí různé obsahy, struktury a identity.
S každou interakcí, sbližováním a poznáváním se toto sdílené mentální nastavení mění a formuje do aktuální, neustále se vyvíjející dynamické matrix. Všechny mentální procesy, včetně těch terapeutických, probíhají v rámci dynamické matrix. V terapeutickém kontextu dynamická matrix roste a rozvíjí se, čímž se stává schopnější pojmout stále komplexnější obsahy. Skupina asociuje, odpovídá a reaguje jako celek, dynamickou matrix si tak můžeme představit jako skupinovou mysl.
Matrix má nejen externí, sociální rozměr, ale i individuální, protože je hluboce zakořeněna ve vnitřním světě každého jednotlivce, který je do matrix zapojen, a v jeho nejranějších fázích vývoje.
Work group je fáze fungování skupiny, kdy členové skupiny se vzájemně propojují, aby společně pracovali a aby čelili realitě (Bion). Skupina dosahuje stavu work group, když se vytvoří konsensus ohledně reflektování prožitků a pocitů jednotlivých členů, pravidel a hranic skupiny, ochoty ke sdílení a kontejnování zkušeností. V tomto stavu převládá kontakt s realitou, schopnost verbalizovat, snášet frustraci, reflektovat emoce a přání. Pracovní skupina je průběžně ovlivňována nevědomými mentálními procesy. Některými z nich se blíže zabýval Wilfred Bion a označil je jako skupinu základních předpokladů (basic assumption group).
Jsou formy skupinové kultury, které se formují při mobilizaci společných obran chránících skupinu před rozpadem na základě podmínek uvnitř či vně skupiny. Jedná se o rané obranné mechanismy, které lze zpracovávat v rámci dynamiky skupiny. Bion popsal tři základní typy těchto obranných skupinových konfigurací: závislá, fight/flight a párování. Britský skupinový analytik Earl Hopper přidal čtvrtý základní předpoklad, prolínání/shlukování.
Základní předpoklady můžeme chápat jako primitivní stavy mysli, které se generují automaticky, když se jednotlivci spojí do skupiny, a ovládají chování skupiny způsobem, který interferuje s jejím úkolem. Na základní předpoklady můžeme pohlížet jako na cesty, kterými si skupina usnadňuje práci.
Závislá skupinová kultura převládá ve skupině tehdy, když jednotlivec očekává od druhých uspokojení svých potřeb bezpečí a jistoty. Skupina, která se prožívá jako nezralý organismus, očekává toto uspokojení od průvodce a přenáší na něho odpovědnost za život a integritu skupiny. Toto očekávání se do jisté míry může naplnit tím, že skupina si svého průvodce, popřípadě jeho potenci, idealizuje, což postupně vede k různým polarizacím skupiny. Strach z destruktivních emocí skupině často brání ve využití její přirozené potence.
Tato skupinová konfigurace se mobilizuje, když ve skupině převládne pocit ohrožení. Skupina deleguje na průvodce tendenci buď s nepřítelem bojovat, nebo před ním uniknout. Jestliže průvodce nepřijme skupinou sdílenou definici nepřítele, je kritizován a odmítán. Stává se, že skupina si vyvolí lepšího vůdce, který by se s ní a její definicí nepřítele mohl identifikovat. Skupina se vyhýbá ambivalenci excesivním používáním projekce. Zpracování tohoto stavu je možné v rámci dynamiky skupiny.
Ve skupině základního předpokladu párování (pairing) jde o manickou obranu před bezmocí z nepochopení a beznaděje. Ve skupinové atmosféře vzniká fantazie o možnosti vytvořit "skupinové dítě". Je to fantazie o Mesiáši, budoucím spasiteli skupiny, který je (a musí zůstat) zatím “nenarozen". Skupina je v nadějném očekávání změny jako východiska (například z chaotického stavu mysli). Beznaděj je držená na uzdě iluzí naděje.
Tento čtvrtý základní předpoklad rozvinul Earl Hopper. Je to specifický stav inkoheze ve skupině, kdy skupina reaguje na strach z anihilace a ztráty identity vytvořením bipolární sociální formace v podobě prolínání (massification) nebo shlukování (aggregation). Tyto procesy se rozbíhají v reakci na strach z anihilace, prožitek bezmoci z opuštění či poškození, fragmentaci.
Reakcí na tuto anihilační úzkost je buď fúzování s objektem, nebo zapouzdření intrapsychické zkušenosti. Projevuje se u traumatizovaných skupin nebo sociálních systémů. Masifikace (prolínání) je odpověď na fúzi a konfúzi. Skupina zaniká, vzniká dav jako obranná formace. Agregace (shlukování) je odpověď na štěpení a fragmentaci. Skupina též zaniká, tvoří se shluk individuálních členů. Prolínání/shlukování je bipolární syndrom sociální formace.
Ve skupině se odehrává na verbální i neverbální rovině řada dějů, které mohou nabývat podobu jazyka příznaků, symbolů, neverbální komunikace nebo opakujících se postojů[XU1] . Prostřednictvím své přítomnosti ve skupině se všichni členové učí překládat tyto děje do srozumitelnější podoby. Jde tedy o průběžný celostní skupinový proces, v jehož rámci se různými způsoby vyvíjí porozumění vždy jedinečné, neopakovatelné komunikační síti konkrétní skupiny. Překládá se z jednoho výrazu do druhého, z jednoho jazyka do druhého: z jazyka symptomu ("mám sociální fobii") do jazyka skupině srozumitelného ("bojím se ztráty bezpečí, ztráty vaší pozornosti"). Průvodce se soustředí zejména na to, jako ho skupina dezinterpretuje a na to, co do něj skupina projikuje. Podporuje tak proces překládání, jehož je postupně účastna celá skupina.
Na jednu a tutéž událost ve skupině reagují její členové specifickým způsobem jako odraz tónu v různých částech hudebního nástroje. U většiny členů událost vyvolá podobné reakce, avšak každá z těchto odpovědí je zabarvena vlastní individuální zkušeností a charakterem. Resonancí vyvolaná konfliktní spojení mezi členy skupiny mohou mít příznivý vliv na diferenciaci hranic ega u jednotlivých členů.
Při resonanci dochází k vzájemnému zapadání (interlocking) duševních procesů v souladu s preexistujícími potřebami, dispozicemi a vnitřními konstelacemi zúčastněných.
Členové skupiny umisťují do matrix své základní bio-psycho-sociální vlastnosti a zkušenosti přetvářené a ovlivněné různými skupinami, jejichž členy v minulosti byli. Vše je dočasně přemístěno do skupinově-analytické skupinové sítě (do "T" situací: treatment, teaching or training and transference). Vzniká nové prostředí v podobě dynamické matrix, ve kterém členové skupiny získávají nové zkušenosti a směřují k chtěným léčebným výsledkům. Všichni členové skupiny zkoumají, kde jsou umístěny poruchy v komunikaci, kdo je na sebe za ostatní převzal. Analýzou umisťování zjevných verbálních i neverbálních skupinových dějů lze postupně pochopit pozadí, na jehož základě vznikly zdánlivě nesrozumitelné, tvrdošíjně se opakující skupinové jevy.
Zrcadlení je proces, při kterém jedinec objevuje sám sebe prostřednictvím reakcí ostatních členů skupiny. Foulkes přirovnává skupinu k zrcadlovému sálu (hall of mirrors), kde díky volné diskusi s ostatními členy skupiny dochází k objevování mnohočetných fazet já[XU2]. V interakci s ostatními členy skupiny jedinec objevuje sám sebe nebo (potlačené) části sebe, například když vidí jiné lidí reagovat způsobem, jakým to dělá sám, pomáhá mu to porozumět vlastní psychické dynamice. I skupina jako celek může jedinci odrážet aspekty, jichž si dosud nebyl vědom a pomoci mu je integrovat. Proces je vzájemný, jedinec ve skupině je zrcadlen a zároveň sám nabízí zrcadlení ostatním.
Obecně je zrcadlení považováno za přínosné jak pro skupinu, tak pro jednotlivce jako příležitost k radosti, transformaci a růstu. “Zrcadlový sál” ale může být vnímán i jako perzekutivní a vyvolat hněv, paniku, popření a útěk. Dochází k tomu v situacích, kdy se manifestují skryté a nevědomé prvky, které člověk u sebe nerozpoznává nebo odmítá. Maligní zrcadlení vede k odcizení, paralyzuje skupinu a může vést k odchodu členů ze skupiny.
Osobnosti skupinové analýzy
Německo-britský psychoanalytik a skupinový analytik. Jeho pojetí práce se skupinami se vyvíjelo od analýzy jednotlivce ve skupině přes analýzu skupiny terapeutem až k novému psychoterapeutickému pojetí, k analýze jedince skupinou. Předpokládal, že skupina je více než jedinec, vždy se vztahuje k okolí a je součástí většího celku (skupiny). Celek poskytuje informaci o dění v jeho částech. Procesy jsou nad konstrukty, mysl je tudíž interpersonální jev. Společenské je nad biologickým. Za všemi lidskými interakcemi je sociální činitel, základem je "někam vztahově patřit". Žádná část psychiky není a-sociální, včetně Id. Předávané převažuje nad vrozeným. Základem je komunikační síť utvářená všemi účastníky skupiny včetně jejího průvodce. Patologie je definována jako zábrana v komunikaci, postupný vznik volně plynoucí komunikace umožňuje změnu, vznik nové zkušenosti.
Přečtěte si: Therapeutic Group Analysis (1964) a také Group-Analytic Psychotherapy: Methods and Principles (1975).
S. H. Foulkes (1898-1976)
Britský kleiniánský psychoanalytik, který je vedle S.H. Foulkese jedním z hlavních průkopníků skupinové analýzy. Působil jako vojenský psychiatr pro traumatizované vojáky vracející se z bojišť druhé světové války a pozoroval přirozenou dynamiku, která se během práce se skupinami vojáků vytvořila. Studoval a popsal tyto skryté konfigurace skupiny a její nevědomý život. Skupinu vnímal jako živý organismus, který podléhá nevědomě určeným postojům - tzv. "základním předpokladům".
Přišel s konceptem základních předpokladů - forem skupinové kultury, které se utvářejí při mobilizaci společných obran chránících skupinu před rozpadem. Bion popsal tři základní typy těchto obranných skupinových konfigurací: závislá, fight/flight a párování.
Přečtěte si: Attention and Interpretation (1970) a také Experiences in Groups (1961)
Wilfred Bion (1897-1979)
Významný sociolog (tzv. historická, figurativní či procesová sociologie) Norbert Elias nabízí otevřenou systémovou perspektivu a představuje inspiraci pro důraz na sociální kontext psychických procesů. Podle Eliase je jedinec provázán s proměňujícím se společenstvím vzájemnými závislostmi a společně vytvářejí tzv. dynamické konfigurace. Pojem figurace pro vystižení vzájemného působení sociálních, kulturních a osobních aspektů (které lze analyzovat jak z pohledu bloků založených na sociální zkušenosti, tak bloků intrapsychických) byl Foulkesovi zdrojem konceptu personifikace jako deskriptoru procesů, v nichž jedinec reprezentuje jak aspekty sebe sama, tak skupiny jako celku. Pro Foulkese a Eliase společenské normy a procesy libovolně velkých společností (od terapeutické skupiny až po národy) ovlivňují celou strukturu osobnosti (i ve smyslu freudovského id, ega a superga).
Přečtěte si: O procesu civilizace (2007), původně Über den Prozeß der Zivilisation (1939).
Norbert Elias (1897-1990)
Psychiatr (The Maudsley Hospital a The Tavistock Clinic), po setkání se S. H. Foulkesem ovlivněn východisky skupinové dynamiky. Cesta k otevření první skupinově-analytické praxe trvala dlouhá léta, naplnění došla za spolupráce s R. Skynnerem v roce 1964. Práce pečlivě připravovaná zaujatým a přesvědčivým zastáncem skupinově-dynamického (nikoliv psychodynamického) přístupu Pinesem postupně nacházela naplnění v založení Institutu skupinové analýzy (1973), Journal of Group Analysis (editor) a rovněž International Library of Group Analysis and Group Process (hlavní editor). V Česku Pines zanechal výrazný otisk jako autor, učitel, supervizor a brilantní diskutér a konzument ad hoc přístolních společností.
Přečtěte si: Circular Reflections (1998)
Malcom Pines (1925-2021)
Psychoanalytik a skupinový analytik, Američan léta praktikující ve Velké Británii. Je členem řady odborných společností, v minulosti vykonával významné funkce v jejich vedení. Autor mnoha publikací, z nichž některé byly přeloženy do češtiny. Kromě jiného navázal na práce W. Biona a pokusil se definovat další ze základních předpokladů. S jeho prací zejména v oblasti sociologie a skupinové analýzy jsme se mohli v Česku opakovaně osobně seznámit.
Některé z jeho přednášek z paměti nevymizí, podobně jako vzpomínka na jeho povzdech po semináři s výtečně reagujícím publikem „škoda, že z toho není záznam, tohle jen tak nezopakuji“.
V současné době je editorem New Library of Group Analysis.
Přečtěte si: Sociální nevědomí u osob, skupin a společností (3 díly)